Zradanáboženství za sebou vleče zradu kultury. Západní kultura bude žít právě tak dlouho jako západní náboženství.[2] Das Geheimnis, um das es hier geht, aber ist: Daß man mit der Aufopferung Gottes auch die Welt opfert, daß der Verrat an der Religion den Verrat an der Kultur nach sich zieht, nach sich ziehen muß. Die abendländische Kultur wird genau so lange leben wie die abendländische Religion. — Gertrud von Le Fort
Být či nebýt – to je oč tu běží: je důstojnější zapřít se a snášet surovost osudu a jeho rány, anebo se vzepřít moři trápení a skoncovat to navždy? Zemřít, spát – a je to. Spát – a navždy ukončit úzkost a věčné útrapy a strázně, co údělem jsou těla – co si můžeme přát víc, po čem toužit? – Zemřít, spát – spát, možná snít – a právě v tom je zrada. Až ztichne vřava pozemského bytí, ve spánkusmrti můžeme mít sny – to proto váháme a snášíme tu dlouhou bídu, již se říká život. […][3] — William Shakespeare, Hamlet